Třecí svařování je metoda tlakového svařování, která využívá teplo vznikající vzájemným třením při relativním pohybu kontaktních koncových ploch svařenců k dosažení spolehlivého spojení materiálů. Proces svařování zahrnuje aplikaci tlaku, vyvolávajícího tření mezi svařovanými materiály, což vede ke zvýšení teploty na rozhraní a blízkých oblastech, což nakonec dosáhne termoplastického stavu. Vlivem pěchovací síly se naruší oxidový film rozhraní a materiál podléhá plastické deformaci a toku, přičemž dochází k vytváření spojů prostřednictvím difúze prvků rozhraní a metalurgických reakcí rekrystalizace. Důležité je, že tento svařovací proces nevyžaduje přídavný kov, tavidlo ani ochranný plyn a celý postup lze dokončit během několika sekund.
Relativní tření vyvolané vysokým tlakem mezi povrchy dvou svařovaných součástí při vysokých rychlostech má dva efekty:
- Odstraňuje oxidový film nebo jakékoli jiné kontaminující vrstvy na povrchu spoje a odhaluje čistý kov.
- Vytváří teplo a rychle vytváří termoplastickou vrstvu na povrchu spáry. Pod následným třecím momentem a axiálním tlakem jsou tyto rozbité oxidy a část plastové vrstvy vytlačeny z povrchu spoje za vzniku odlesku a zbývající plasticky deformovaný kov tvoří svarový kov. Konečné pěchování umožňuje další kování svarového kovu, což vede k dobré kvalitě svarového spoje.
Z procesu svařování je vidět, že třecí svarový spoj je vytvořen pod bodem tavení svařovaného kovu, takže třecí svařování je metoda svařování v pevné fázi.
Třecí svařování lze kategorizovat do různých typů na základě odlišných režimů pohybu svařovaných součástí.
- Svařenec se otáčí kolem osy a lze jej rozdělit na třecí svařování s přímým pohonem a inerciální třecí svařování
- Svařenec se nepohybuje a lze jej rozdělit na svařování radiálním třením a svařování třením
- Ostatní pohyby a lze je rozdělit na třecí navařování, lineární třecí svařování a orbitální třecí svařování
Třecí svařování s přímým pohonem
Jedná se o běžný typ třecího svařování. Během procesu svařování je obrobek nepřetržitě poháněn motorem vřetena a otáčí se konstantní rychlostí. Dokud není dosaženo stanovené doby tření nebo třecí deformace, obrobek se okamžitě přestane otáčet a je převrácen pro svařování.

Setrvačné třecí svařování
Rotující konec obrobku je upnut v setrvačníku. Na začátku svařovacího procesu se setrvačník a rotující konec obrobku nejprve zrychlí na určitou rychlost a poté se setrvačník odpojí od hlavního motoru. Současně se pohyblivý konec obrobku pohybuje dopředu a po kontaktu obrobku začíná třecí ohřev. Při procesu ohřevu třecím svařováním je setrvačník brzděn třecím momentem a jeho otáčky se postupně snižují. Když rychlost otáčení dosáhne nuly, proces svařování končí.
Radiální třecí svařování
Na koncové plochy dvou trubek s protilehlými úkosy je připevněn zkosený kroužek. V procesu třecího svařování se kroužek otáčí a na dva konce trubek působí radiální tření. Po dokončení třecí fáze se rotace kroužku zastaví a aplikuje se pěchovací tlak.
Svařování třením za míchání
Princip činnosti svařování třením je následující: rotační nástroj FSW určitého tvaru vyrobený z vysokoteplotně odolného tvrdého materiálu se otočí hluboko do okraje, kde se spojují dva materiály, které se mají svařovat, a míchací hlava se seřídí a otočený.Na spojovací hraně obou svařenců vzniká velké množství třecího tepla, jehož výsledkem je na spoji zóna měknutí kov-plast. Tato plastová změkčovací zóna se míchá a vymačkává působením míchací hlavy.Jak se čepový nástroj otáčí, teče zpět podél svaru a vytváří plastový kovový tok a je vytlačován během chladícího procesu poté, co míchací hlava opustí, aby vytvořil svarový spoj v pevné fázi.
Třecí povrch
Třecí navařování je metoda svařování v pevné fázi, kdy se povlak nebo vrstva materiálu nanáší na substrát využitím tepla a tlaku generovaného třením. Tento proces se používá ke zlepšení povrchových vlastností materiálu nebo vytvoření ochranné vrstvy s požadovanými vlastnostmi. Typicky zahrnuje použití rotující spotřebovávané tyče nebo drátu, které jsou v kontaktu s materiálem substrátu, což vede k vytváření značného třecího tepla.
Lineární třecí svařování
Jeden ze dvou obrobků určených ke svařování zůstává nehybný, zatímco druhý se pohybuje vratně určitou rychlostí, nebo se oba obrobky vzájemně vratně pohybují. Působením tlaku vytváří tření na rozhraní mezi dvěma obrobky teplo, čímž se usnadňuje proces svařování.

Lineární třecí svařování
Jeden ze dvou obrobků určených ke svařování zůstává nehybný, zatímco druhý se pohybuje vratně určitou rychlostí, nebo se oba obrobky vzájemně vratně pohybují. Působením tlaku vytváří tření na rozhraní mezi dvěma obrobky teplo, čímž se usnadňuje proces svařování.
Orbitální třecí svařování
Orbitální třecí svařování je nově vyvinutá metoda svařování, která se používá hlavně pro svařování obrobků nekruhového průřezu
Při svařování třením po lineární dráze obrobek sleduje specifickou lineární dráhu s definovanou amplitudou a frekvencí. Tím je zajištěno, že rychlost vibrací dosáhne potřebné hodnoty, což umožní, aby svařovací povrch podléhal opakovaným a relativním vibracím a tření.
Každá částice obrobku se při svařování třením po kruhové dráze pohybuje vzhledem ke svařovanému povrchu po kruhové dráze s konzistentním poloměrem a rychlostí otáčení. Jakmile spoj dosáhne svařovací teploty, třecí pohyb obrobku ustane a začne proces svařování.
Stručně řečeno, v průběhu celého procesu třecího svařování podléhá kovový povrch určený ke svařování progresi třecího ohřevu z nízkých na vysoké teploty. Zažívá kontinuální transformace zahrnující plastickou deformaci, mechanické vyhloubení, adhezi a molekulární spojení. To má za následek vytvoření vysokorychlostní třecí plastické deformační vrstvy, kde se koncentrují jevy tvorby tepla, deformace a difúze při třecím svařování. Ve fázích parkování a procesu pěchovacího svařování dochází k částečnému rozdrcení a vytlačení deformované vrstvy na třecí ploše a kovu ve vysokoteplotní zóně. Svarový kov pak prochází kováním, což vede k vytvoření vysoce kvalitního svarového spoje.
charakteristiky procesu třecího svařování
- Krátká doba výstavby svařování a vysoká efektivita výroby
- Deformace svařování způsobená tepelným cyklem svařování je malá, rozměrová přesnost po svařování je vysoká a není potřeba korekce deformace po svařování a odlehčení napětí.
- Vysoký stupeň mechanizace a automatizace, stabilní kvalita svařování. Při daných svařovacích podmínkách je obsluha jednoduchá a nevyžaduje speciální svářečské techniky.
- Vhodné pro svařování různých materiálů. Dokáže svařovat hliník-ocel, hliník-měď, titan-měď, intermetalickou směs-ocel atd., které nelze svařovat běžným tavením.
- Může dosáhnout svařování tyčí a trubek stejného průměru nebo různých průměrů
- Při svařování nevzniká žádný kouř, světlo oblouku, škodlivé plyny atd. a nedochází ke znečištění životního prostředí. Současně se ve srovnání s bleskovým svařováním ušetří elektrická energie 5-10krát.
Třecí svařování má však také následující nevýhody a omezení:
- Je obtížné svařovat nekruhové průřezy a vyžaduje složité vybavení; je také obtížné svařovat tenké díly ve tvaru kotouče a tenkostěnné potrubní tvarovky, protože se obtížně upínají.
- Je obtížné dosáhnout třecího svařování u součástí, jejichž tvar a montážní poloha byly určeny.
- Spoje jsou náchylné k vyblednutí a musí být po svařování opracovány.
- Upínací část je náchylná na poškrábání nebo stopy po upnutí
Třecí svařování, které se vyznačuje vysokou kvalitou, účinností, úsporou energie a šetrností k životnímu prostředí, si postupně získává široké uplatnění v nových i tradičních průmyslových odvětvích. Patří mezi ně letectví, kosmonautika, jaderná energie, zbrojení, automobilový průmysl, výroba energie, vývoj oceánů a výroba strojů.
Letecký a kosmický průmysl: letecké motory, díly klikových hřídelí spalovacích motorů
Automobilová výroba: kola, spojovací tyče, výfukové ventily, rotory







